Těšme se na příští generaci

Nastala doba, kdy velká část dětí a dospívající mládeže, má zcela jiné zájmy,než je příroda a rybaření.Většinou sedí u počítače, mastí hry, esemeskují, chatují nebo sledují televizi a její hodnotné seriály. Ani je nenapadne vyjít si jen tak na procházku, nebo si zablbnout někde na louce či v parku. Ty starší si už zajdou na pivko, zapálí si občas i „cigaretku“a neuvědomí si, že jsme na světě jen na chvilku a že nám ubývá krásných míst v přírodě i u vody.A že je také potřeba přírodu ochraňovat a třeba i ošklivá místa opět zkrášlovat. V tomto je, myslím si,potřeba vhodně působit na naše děti i mládež a dát jí lepší alternativu k trávení volných chvil, například rybaření.

Rybařina nám nabízí jakýsi útěk od všedností, stínu velkoměsta a pracovních povinností. Kde jinde si lépe odpočinout než u vody. A je krásný pohled na proudící řeku či zvlněný rybník v čistém prostředí bez odpadků a jiného nepořádku. Proto musíme být velmi důslední při výchově dětí, aby vnímali své okolí a byli schopni užít si krás přírody.

V naší MO ČRS jsme po letech opět otevřeli rybářský kroužek, který má mnoho cílů, ale hlavním cílem je vést děti k přirozené úctě k přírodě. Možná to zní jako laciná fráze, ale chtěl bych zde vysvětlit co tím myslím. Přirozenost, co to je přirozenost? Ano, to je chování, to je to co děláme běžně doma , ve škole, na ulici.To je řeč, psaní, chování k rodičům a ke starším, jednání s lidmi, snášenlivost, úcta. Takže bychom chtěli naučit děti, aby se chovali k přírodě s úctou, aby obdivovali kvetoucí rostliny, šumící řeku, vůni lesa, vůni vody. Vzpomeňte si na své vlastní dětské vůně. Jistě si je pamatujete dodnes. Když chytnou třeba i malou rybku, aby ji s opovržením nehodili do vody, jak to mohou občas vidět u jiných „rybářů“, ale aby si ji prohlédli a vážili si toho, že mohou dát život a svobodu tvoru, který si to jistě zaslouží. Až přijdou k vodě(a nejenom tam) a všimnou si nepořádku, aby se sami snažili o nějakou nápravu. Ano, to je přirozenost. Však je to také zaneseno v ryb. řádu (chování se k uloveným rybám, úklid místa k lovení). Je smutné, že bychom se to měli učit i my, starší rybáři, protože nám to nikdo nedovedl vysvětlit a nebo jsme to neslyšeli (či nechtěli?). Ale staří psi se špatně učí novým kouskům.Proto je, myslím si velmi nutné vést důsledně naše dětí k této přirozenosti, abychom jednou , až vyrostou, měli zodpovědné nástupce a nemuseli se o naši vodu a přírodu bát.

Držte nám palce, aby se podařily naše záměry a naši malí rybáříci, aby brzy pochopili, že rybařina není jen ta ryba,co si odnesou od vody,ale i ta krása zážitků, které jim navždy zůstane v jejich srdcích.

                                                                                Příspěvek napsal:   Pavel Jindřich
                                                                  hospodář MO ČRS Čelákovice  
                                                              (otištěno v čas. Sportovní rybolov 05.2006)

 

 

 

Zápis z prvního rybolovu RK (rok 2007)

Naši malí rybáři z MO ČR Čelákovice, kteří chodí do rybářského kroužku se konečně po dlouhé zimě dočkali první výpravy k vodě.Počasí  se vydařilo, nepršelo, pouze vál trochu silnější vítr, který se snažil mírně znepříjemnit rybolov. Avšak zjevně neuspěl. Ráno v 8 hodin byl sraz na rybářské parcele u zdymadel v Čelákovicích a poté jsme vyrazili na Grádo – náš RMV. Místo jsme již měli pečlivě vybrané tak, abychom se všichni vešli, a po chvíli příprav, jako navazování udice, zakrmování svého místa, nic nebránilo vytouženému prvnímu nahození. Zpočátku se nic nedělo jen vítr si pohrával s číhátky pohupujícími se pod pruty. A pak to přišlo . První záběr. Čihátko přilepené k prutu a prut zmítající se zachycen navijákem o přední vidličku. Zásek který měl následovat byl spíše náznakem, ale byl zbytečný, protože se ryba chytila sama.Nastal urputný souboj. Malý rybář se držel statečně i ve chvílích, kdy kapr měl zjevně navrch a chlapcovi ručičky i s prutem přetahoval tak,že prut směroval k vodě vodorovně.Zde ovšem již zasáhl jeden z vedoucích kroužku a pomohl chlapci povolením brzdy navijáku a pumpováním navedl kapra k připravenému podběráku. 54 cm pro začátek, prostě nádhera. Vzpomínám si na doby, kdy ulovit padesátku kapra, bylo toužebným přáním leckterého zkušeného rybáře, ale doba je trochu jinde. Po vyfocení kapra si malí rybáři prohlíželi rozdíly mezi rybou na obrázku a v podběráku. Mohli vidět tvar úst  , vousky, ploutve s „pilkami“a jiné postřehy.A pak ho společně pustili zpět do vody.

          Pak již bylo třeba dávat pozor, protože se  všichni pustili do nahazování a olůvka lítaly všemi směry. Na strom, na plot, přes všechny nahozené pruty, a taky půl metru od břehu. Zní to jako legrace, také byla, ale jak říkám bylo třeba si dávat pozor. Vypadalo to, že zrovna najelo hejno kaprů, protože v jednu chvíli bylo vidět čtyři ohnuté pruty s pořádnými kapry. Velikost kaprů se pohybovala mezi 43 a 64cm. Ti větší dělali slabým dětským ručkám opravdu problémy a proto měli vedoucí hodně práce aby děti nepřišli o své proutky a aby je ryby nestáhly do vody.

V půl dvanácté vedoucí pan Mrázek  zavelel k „ústupu“ a děti začali balit. Při cestě domů jsem poslouchal, jak si děti nadšeně vyprávěli zážitky z rybolovu a trochu jsem jim záviděl. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem byl také tak velký jako oni a jak jsem lovil své první kapry. Sice to není až tak dávno, nějakých 30 let, ale mě to připadá jako století.

Doufám, že alespoň z jednoho z nich, vychováme toho správného rybáře, se správným   nadšením a myšlením a s úctou k přírodě. Ale to je ještě dlouhá cesta, kterou si myslím je třeba dotáhnout do konce.

                                                                                    Pavel Jindřich
                                                                            hospodář MO ČRS Čelákovice